Lokiho děti

Severský bůh Loki má několik nemanželských dětí. Děti, které by měl se svou ženou Sigyn se nepíše ani v Poetické Eddě.
S obryní Angrbodou zplodil:

bohyni Hel
Bohyni vládnoucí podsvětí, jejíž obličej je složen z části obličeje krásné ženy a z části tlející mrtvoly.

vlka Fenrira
Protože má při Ragnaroku zabít Odina, leží spoután neschopný pohybu a z jeho oči se valí dvě řeky. Jediný, kdo se k němu nebojí přiblížit je bůh Tyr, kterému byla vlkem ukousnuta ruka při jeho krmení.

hada Jörmungandra (Midgardsormra)
Obrouvský had obepínající zemi. Na konci světa pobije s Thorem a oba při tom zemřou.

A posledním je osminohý kůn Sleipnir. Narodil se při stavbě Asgardu, kdy Loki v podobě klisny odlákal stavitelova koně, aby nemohl dokončit hrad v čas a získat tak za manželku bohyni Freyu.

Nakonec pár krásný a vtipných obrázků z této rodinky.. :) (vážně a já jsem si myslela, že nemám normální rodinu..) :)
Když jsem se mámě snažila vysvětlit, co je to Sleipnir a jak se narodil, nejdivnější ji přišlo, že má osum nohou.. nic jiného jí nevadilo, ale tohle prostě nemohla zkousnout.. :D

Co slyší sebevrazi...

           Tuhle krátnou ... text.. :) jsem psala v pátek večer a poslouchala jsem u toho skladby od Ludovica. Původně to měla být báseň, ale vyšlo to jinak :).

            Kapky deště mi bubnovali do oken a vítr mi zpíval o místech kam mám ještě dojít.V uších mi znělo italské Limbo a výkřiky padlích, jejichž krev kdysi tekla po zemi, kde se ubírali mé kroky. Volali mě, vřískali jen abych je vyslechla: „ Tady, my jen my!“ nic jiného jsem neslyšela.

            Ty zrůdy co zabíjeli z přesvědčení, nedali mi spát, po duši další prahly, co ve drápech svých dlouhých by svírat, drtit mohly.

            Slzy padající z mé tváře, letěly k nim jak do otevřené konejšivé náruče jako by jen tam mohly najít pochopení…leč čekalo na ně jen věčné zatracení.

            Když seděla jsem ve tmě noci a říkala: „Zvládnu to i bez pomoci, jen větru budu naslouchat a ráno se snad všechno zpraví.“  Netušila, bláhová já, že mnohem, mnohem blíž jsou hnáty jejich zkrvavené a že další den už pro mě není, ne.. pro mě ne.

"Sonet" Ens

 Tuhle báseň jsem dostala od P. :)

Je suis ta chére, tu es mon ami,
co maluje ovocným čajem místo barvami,
co při svíčkách srdceryvné verše skládá
a do všech srdcí se nenápadně vkrádá.
I do mého srdce se znenadání vryla,
a já jsem tak neskonale vděčná,
že tohle pako, ta ztřeštěná úchyla
je a bude má přítelkyně věčná.

Na první pohled nevinná krasavice,
chytře, lstivě tvářící se,
co přes den mladé gentlemany stíhá,
a po nocích je na rty rozvášněně líbá.
Královna prokletých básníků, pařížské bohémy,
s mladíkem se provokativně po parketu nese,
milující výzvy, výstřednost a extrémy,
ať v zapadlé kavárně či na přepychovém plese.

Zbožňuji ty její dlouhé nekončící polemiky
o jediné správné verzi romantiky,
o osudu, náhodách a předurčení,
což stále nevíš, že jsme ti vyvolení?
Ano, ona je ta bezpochyb ta vyvolená,
co uměním svět jednou spasí,
vždyť už roky a roky je múzou políbená
ať verše skládá či štětec k boji tasí.

Děkuji Bohu za tohle setkání,
co k šílenství mě občas dohání,
avšak nikdy na světě bych to nezměnila,
leda, že bych se doopravdy zbláznila.