Proč ráda čtu

Nemáte ani ponětí jak se něco takového blbě píše! Vážně ti co vymysleli tato témata by se měli střílet!

Proč ráda čtu

Řeklo by se, jednouchá otázka, snadná odpověď. Navíc pro někoho, kdo opravdu rád čte. Někoho jako já. Člověka, kterého v knihovně znají stejně dobře jako knihy naskládané v policích. Ale opak je pravdou. Ve skutečnosti nevím. Je to jedna z těch otázek na které nedokážu pořádně odpovědět. Těch důvodů je moc, ale žádný najednou není ten správný. Máte sice pocit, že ano, v hlavě vám víří spousta odpovědí, ale když už je chcete vyslovit, dojde vám, že to pořád není ono, takže raději mlčíte.

Takže znovu, proč já vlastně ráda čtu? Upřímně? Opravdu nevím. Nikdy jsem se touto otázkou nijak důkladně nezabývala. Nedokážu vám přesně vysvětlit proč je to pro mě tak důležité, ani co na tom vidím. Asi je to tím, že čtení je pro mě stejně důležité jako dýchání, jídlo, spánek. Je to prostě moje součást a nemůžu bez toho být. Možná to mám geneticky dané, protože v naší rodině čtou všichni a pořád.

Vzpomínám si na večery, kdy mi máma jako malé předčítala pohádky od Františka Hrubína. Milovala jsem je. Tehdy jsem se rozhodla: " Naučím se číst!". Trvalo to sice dlouho, často jsem se u toho vztekala, obzvlášť, když to dětem ze třídy šlo lépe a byly v Honzíkově cestě dál než já. Ale když jsem ji konečně dočetla, propadla jsem tomu. Zlepšovala jsem se. Přečetla jsem své první čtení, první knihu, první román a pak i celou trilogii. Čtení se stalo mou vášní, mou láskou, mým prokletím. Říkejte tomu, jak chcete. Ale od té doby jen čtu a čtu a čtu a doufám, že to tak zůstane. Pevně věřím, že budu mít vždycky alespoň malinkou chvíli na to, abych vzala do ruky knihu, otevřela ji a propadla slovům napsaným se stejnou láskou s jakou já si je, třeba i o několik století později, čtu.

Kdybych se vám pokusila přiblížit všechna pozitiva čtení, bylo by to na slohovou práci příliš dlouhé a asi by to ani nevyznělo, tak jak bych chtěla. Těžko se dá popsat slovy, jaké to je, když knihu vezmete poprvé do ruky, jaká je na omak, jak voní, když v ní poprvé listujete. A to pořád ještě nejsme u textu, kvůli kterému jste ji vlastně otevřeli. Nedokážu dostatečně výstižně popsat, jaký pocit jsem měla u každé knížky, kterou jsem přečetla.

A myslím si, že i kdybych to uměla, stejně by to nebylo ono. Raději budu tedy mlčet. Nebudu vám to vyprávět. Nechám vás vymyslet si své důvody. Zkuste se sami zamyslet nad tím jestli rádi čtete, a jestli ano tak proč vlastně.